Historie


Znak a vlajka obce

Obec Šošůvka leží 14 km severovýchodně od Blanska v severní části Moravského krasu. Osídlení oblasti je prastaré - na katastru obce je jeskyně Kůlna, jež byla známa již pravěkému člověku.

Vlastní založení a osídlení oblasti slovanským obyvatelstvem, tj. vznik Šošůvky jako samostatného sídlištního celku, se odhaduje v rozmezí 10. až první poloviny 13.století. První zmínka o obci je v Zemských deskách cúdy olomoucké z roku 1374.

Ve své historii užívala obec dvě pečetě: první společnou s těsně sousedícím Sloupem, v jejímž pečetním poli je stylizovaný barokní štít s krojidlem. Po stranách štítu jsou dvě osmicípé hvězdičky. V roce 1789 byla pořízena nová samostatná pečeť obce. V pečetním poli je nahoru obrácený rýč s naznačenou násadou a letopočtem 1789.

Název obce s největší pravděpodobností vychází z podstatného jména ŠUŠ (případně sauš), což je včelí plást, či otvor v plástu, případně v přeneseném významu souš, tj. suchý strom s dutinou, v níž se usídlily včely.

Návrhy znaku vychází z výše uvedených motivů:

První verze je propojením motivu rýče (Jeho zpracování navazuje na razítko obce z 1918.) a včelího plástu, který tvoří patu znaku. Stříbrný rýč leží na zeleném štítě - oba symboly vyjadřují původně převažující zemědělský charakter oblasti, který se částečně udržel do současnosti. Včelí plást je symbolem pracovitosti, síly, odolnosti a vytrvalosti.

Druhá verze rozvíjí první a je doplněna jednou zlatou - žlutou osmicípou hvězdou ležící v modrém poli. (Je přejata z první se Sloupem společné verze pečetního znamení.) Hvězda může být symbolem svrchovanosti, věčnosti, nesmrtelnosti, naděje, je atributem všech královen nebes (Panna Maria má korunu z hvězd.)

Návrhy vlajky navazují na návrhy znaků. Jednotlivé heraldické figury jsou zjednodušeny v pruhy pouze nejdůležitější motiv - rýč je zachován.

   

Zde uvedené obrázky si můžete stáhnout v Dokumentech.

Více o vzniku znaku a praporu

Na podobu znaku má vliv několik faktorů: znak musí dodržovat heraldická pravidla, musí vycházet z historicky ověřených faktů, symbolů, charakteru oblasti, musí být jasný a čitelný jak v malém, tak i velkém zvětšení. Měl by být esteticky co možná nejzajímavější a nejpoutavější, a proto je vždy výhodnější, jestliže obsahuje menší množství nejdůležitějších a nejpodstatnějších symbolů.

Při práci byly vybírány a konzultovány nejrůznější motivy - např.:


V začátku návrhu znaku a vlajky byly vzaty možné charakteristiky obce i jejich obyvatel a životního prostředí a bylo zpracováno několik návrhů.

Z charakteristik byly uvažovány:


Po všestranném podrobném posouzení literárních i jiných pramenů k symbolům a vzhledem k možnostem jasného, jednoznačného a srozumitelného výtvarného vyjádření bylo rozhodnuto použít symboliku tak, jak je to uvedeno a zdůvodněno (viz. výše).

Vyloučeno bylo následující znázornění:


Alternativy závěrečných návrhů byly projednány a schváleny na veřejném zasedání za-stupitelstva obce. Zasedání bylo opakovaně hlášeno místním rozhlasem. Dále byly návrhy vystaveny pro veřejné posouzení na panelech ve vestibulu KD a zvláště je mohli občané posoudit při návštěvě volební místnosti při podzimních volbách 2000. Nikdo se nepřihlásil, nebylo připomínek. Návrhy byly odeslány ke schválení heraldické komisi.<

Rýč


Plástev medu


Osmicípá hvězda v modrém poli

Historie udělování znaků a praporů

Od 15. století až do zániku rakousko-uherské monarchie měla a městečka možnost získat panovnickým privilegiem udělený městský znak, v 16.-17. století udělovala dokonce, i když ojediněle, vrchonost stejným právním aktem znak svým vesnicím, v nichž si rozvoj místní samosprávy vyžadoval potřebu obecní pečeti. I když máme zachováno několik vrchnostenských privilegií, udělují se vesnicím uprostřed listiny vymalovaný znak, vycházela česká heraldika ze zásady, že vesnické symboly, i když byly ojediněle doloženy v barvách a velmi často na pečetích vloženy do štítu, jsou pouhými pečetními znameními, nikoliv znaky. Tuto dosud obecně uznávanou zásadu změnil §5 zákona České národní rady č. 367/90 Sb. o obcích (obecním zřízení), který stanovil, že není-li zvláštním zakonem stanoveno jinak, mohou obce, jejich orgány a organizace užívat znak a prapor obce. Pokud obec nemá historický znak a prapor, mohou jí být na její návrh předsednictvem České národní rady znak a prapor uděleny. Tím získaly obce neměstského charakteru právo užívat znak a současně bylo uzákoněno užívání městských a obecních praporů, pro něž dosud neexistovala žádná právní norma.

S odvoláním na zmíněný paragraf byla při České národní radě v roce 1991 utvořena komise odborných heraldiků a vexilogů, kterou po rozdělení republiky převzala pod názvem heraldická komise Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

Komisí prošla ve volebním období 1991-1994 řada návrhů praporů a znaků. Až po doporučení této komise udělovalo předsednictvo ČNR, později předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, nové prapory a prapory. Šlo především o znaky bývalých vesnic, které dosud neměly právo užívat znak. Většina z nich požádala současně o udělení praporu. O udělení praporu žádala též řada měst se starým historickým znakem, ojediněle byly projednávány a žádosti o úpravu nebo drobnou změnu v dosud užívaném znaku, případně o udělění znaku, známého jen z pečetí, nově ve stanovených barvách.



Text o znaku z knihy 600 obce Šošůvky



http://www.sosuvka.com - Informační server obce Šošůvky